Máte-li rádi přírodu a ‚věci mezi nebem a zemí‘,
oslovuje-li vás rozvoj osobnosti,
láká-li vás rozšiřování obzorů,
jste-li přístupni různým alternativám
a začtete-li se rádi do hezkých a zajímavých příběhů,
pak byste tady mohli být správně…
To, co potkáváme, z nás vychází…
Okolní svět je naše zrcadlo; to, že jsou na něm čmouhy, není jeho vina.
Až nám toto dojde, přestaneme ‚zabíjet posly‘. Přijmeme je s pochopením: „Ano – i toto jsem já; nevědomé nebo potlačené stránky mé osobnosti…“
Bez jejich přijetí a osvojení nikdy nebudu úplná/ý a tedy šťastná/ý.
A stále budu pátrat po naplnění ve vnějším světě, bez naděje na ‚štěstí trvající navěky‘.
…Aneb změň sám sebe a staneš se obyvatelem obnoveného světa…
Vy, kdož jste doputovali na tyto stránky, vězte, že nemám žádný patent na rozum…a na moudrost už vůbec ne; kudy chodím, tudy se pořád učím. A taktéž nejsem – v žádném ohledu – ani dokonalá ( myšleno tak, jak si asi většina lidí dokonalost představuje ), ani svatá; a ani na to neaspiruji… Tam, kde se v tomto okamžiku nacházím, mne dovedly mé zájmy, má povaha, má energie…má Duše…Duch (…a tam, kde jste vy, zase ty vaše ).
Z hloubi své duše odmítám věřit tomu, že je jen pouhá náhoda, co nás v životě potkává…že je náhoda, kdy, komu a do jakého prostředí jsme se narodili…
A též jsem přesvědčená, že za vším tím děním kolem nás i v celém širém Vesmíru stojí NĚCO či NĚKDO: Bůh (…to zrovna nemyslím toho vousatého košilatého pána, co sedí na nějakém obláčku vysoko nad námi a podle toho, jak jsme ‚hodní‘, se na nás jednou usmívá…a podruhé posílá hromy blesky )…Vyšší Princip/Inteligence/Síla…Prozřetelnost – jedno, jak nazvete…
Řízením osudu jsem za svůj život zabrousila do všelijakých oborů a činností, často dost rozmanitých – tedy alespoň při letmém pohledu, takže jsem dlouho jen těžko odpovídala na dotaz, co je vlastně můj obor. Až v posledních letech mi došlo, že vše má přece jen společného jmenovatele – a tím je snaha zjistit, jakže to vlastně ve Vesmíru/životě chodí; odhalit ‚univerzální Pravdy‘, ‚Vesmírné zákony‘, které stojí za vším a prostupují vším, co existuje (…a jako správný Střelec zjištěné poslat dál, že… ). A za touto snahou je prostá lidská touha po spokojeném, naplněném životě; touha zjistit, kdo jsem, kam patřím a co zde mám dělat… Ale ono to nebylo jen tak: když se už už zdálo, že jsem objevila nějakou ‚opravdovou Pravdu‘, o kterou vypadalo, že se dá opřít v každé situaci…vzápětí se objevila jiná ‚zaručená Pravda‘, co navíc onu předešlou popírala… Prostě zmatek… Tak jak to tedy je??? A pak mi jednoho krásného dne došlo, že existují různé reality…různé úrovně Bytí… A každá má svá pravidla a zákony…a vás pak může napadnout ono známé ‚vím, že nic nevím‘ a ‚všechno je jinak’…
Ať už se věnujete čemukoli, dříve či později na ně narazíte – možná by bylo trefnější říci ‚do nich‘. Ale Pánbůh za to zaplať, protože se může stát, že se vám přitom rozsvítí v hlavě…nejprve jen trochu, protože více by člověk nemusel ustát ( ale i to se děje…). A za ta léta bádání a experimentování jsem přišla – a určitě ještě přijdu – na leccos zajímavého…podnětného – a říkám si: není škoda se o to nepodělit? A proto vznikají tyto stránky; jsou jako ‚švédský stůl‘ – tam také najdete všelicos 🙂 A tak, jako se prolíná a vyvíjí vše v životě, prolínají se a vyvíjejí i témata a příspěvky… Bude-li se vám zdát, že je to všechno pořád dokola o jednom a tom samém – máte recht…
Proč nadhled? Protože s nadhledem ( můžete tomu říkat i jinak, třeba rozšířené vědomí, vyšší perspektiva…), podobně jako s úsměvem, jde všechno líp; bez něho se člověk může až utopit ve starostech všedního dne. Jednou jeden moudrý člověk prohlásil, že problém nelze zdárně vyřešit z té úrovně, na které vznikl. Ano. Když totiž vystoupáme výš a na celou záležitost se podíváme z nadhledu, můžeme ke svému překvapení zjistit, že problém není ve skutečnosti ‚problémem‘, ale ‚řešením‘! Zdá se vám to ujeté? Tak dobře… Představte si, že onemocníte – to JE přeci problém, no ne? Díky nemoci jste upoutáni na lůžko a nemůžete NIC. A o to tady právě může jít! Nic totiž není samo o sobě a pro nic za nic… Třeba jste se vytrvale přepracovávali a nutně potřebovali oddech… Třeba by to letadlo, kterým byste – nebýt choroby – letěli na dovolenou, spadlo… Třeba jste šli v životě úplně špatným směrem… Třeba…třeba… A nemoc sjednala nápravu – když ne vy… Takhle lze pohlížet na cokoli, co vám zkříží plány.
Každý člověk se čas od času potřebuje zastavit a podívat se na svůj život, na své konání z odstupu – stejně jako malíř či sochař, pracující na svém díle. Jenže v zápalu boje, v zajetých kolejích, často uprostřed letícího stáda soukmenovců na to kolikrát ani nevzdechneme ( a pokud přesto ano, raději se o to ani nepokusíme ze strachu, že nás ostatní převálcují…) – až narazíme a nechápeme. Potřebujeme se zorientovat, chytit stopu…naši vlastní stopu…
Třeba vám tyto stránky pomohou vrátit se na VAŠI cestu… Ale i okliky, bloudění a všelijaká zdržení přece k putování patří, tak se za to na sebe nezlobme… Příjemnou cestu! A zkuste si užít vše, co vás na ní potká…
…každý máme tu svou 🙂
…a tak mě napadá: co zkusit přistupovat k životu jako k onomu výše zmíněnému ‚švédskému stolu‘? Ochutnávat, co nabízí; vzít si, co nám chutná a zbytek prostě nechat být – třeba pro někoho jiného…není nutno proti tomu vytáhnout do boje… Ať už je na stole cokoli, ten, kdo to nachystal, určitě věděl proč a pro koho… Já jsem jen host…
Pouze a jedině to, co s námi zarezonuje, je naše Pravda; ale pouze naše osobní Pravda…a platná pouze pro ten jediný konkrétní okamžik…
( Všechny zde zmíněné příběhy se opravdu staly – není-li uvedeno jinak; a o ně jde především… Pokud neuvádím konkrétní jména, nepovažuji za nutné či vhodné toto zveřejňovat. )